• Na nudistické pláži jsem nikdy nebyla, ale zbloudilého nudistu na běžném koupališti jsem již několikrát zahlédla a nutno říct, že mě vždy překvapil. Ano, překvapil, byli to spíše muži - nudisti než ženy - nudistky. A tím se dostávám k hlavnímu tématu, kterým jsou "muži" a o těch také budu na nudistka.blog.cz psát.

Kluci v akci (holky jsou v tom nevině)

14. března 2017 v 10:12 | nudistka |  Muži x ženy
Helena žije, jak sama říká kulturně a je na to patřičně hrdá. Z příspěvku od zaměstnavatele si jednou, dvakrát do měsíce vyjde do divadla, na výstavu nebo do kina. To vše bez možnosti výběru. Zaměstnavatel ví, co má ráda, co ji zajímá a co je pro ni vhodné. Helenu si předělává k obrazu svému. Na pracovišti musí být vždy upravená, nalíčená, oblečená jako do společnosti. Její parfém nesmí nikoho z kolegů obtěžovat, kořeněné vůně se spíše nedoporučují. Barva nehtů nesmí být příliš výrazná ani křiklavá, zapomeňme na různé kreace v podobě kamínků, květin a jiných motivů. Sukně a šaty nesmí být kratší jak pět centimetrů nad kolena.
Helena si zvykla a postupně se přizpůsobila všem nařízením zaměstnavatele. Jako vzorný zaměstnanec se účastní všech meetingů a team buildingových aktivit, dobrovolně samozřejmě. Žádné nucení, ale s radostí a chutí, hlavně se nenadechnout, nepřemýšlet, neuvažovat, nesrovnávat, nevyhledávat a nevybočovat z řady.
Firemního obědu, večírku či společného víkendu se nemusí účastnit ti, kteří se řádně a včas omluví. Omluvenka nesmí působit jako výmluva. Přijímají se omluvenky pouze z rodinných nebo zdravotních důvodů, ale protože to všichni mají rádi a je zábava sdružovat se, je účast na firemních akcích vysoká. Vysoká je také pravděpodobnost, že se všichni opijí pod obraz, stáhnou kalhoty, rozhodí nohy do stran a na kameni kámen. A tak se občas stane, že kolega nebo kolegyně usne tam, kde se spát nemá. Důležité není to, kde se člověk probudí a s kým, ale jak u toho vypadá.
Helenka si to na jednom takovém večírku rozdala s kolegou, kterému do té doby nemohla přijít na jméno, ale po pár skleničkách alkoholu bylo vše zapomenuto. Možná, že by jí ho zaměstnavatel schválil jako budoucího partnera, když jim u toho dá se říct, svítil. Domů jela ovšem v doprovodu kolegyně a to hromadnou dopravou. V tramvaji si držela vlasy, když si opakovaně blinkla do kabelky. "Omlouvám se, je mi špatně, prostě to jinak nešlo." Následné trapné ticho přerušila Helenčina otázka: "Vypadám dobře, nejsem rozmazaná." Její kolegyně také značně pod vlivem jí odpověděla: "Ne, Helenko, vypadáš dobře i přesto, že si se veřejně poblila, ta kabelka něco vydrží."


Kolik toho vydržíte Vy? Stále sami, stále pod něčím vlivem, jen ne sami sebou.
 

Student agency

4. března 2017 v 8:00 | nudistka |  Muži x ženy
Věra přerušila studium na vysoké škole a odjela s přítelem Milanem do zahraničí tzv. na zkušenou. Nejmenovaná agentura jim zajistila práci a možnost studia anglického jazyka na jedné z tamních škol. Bydleli v malém bytě společně s dalšími čtyřmi lidmi.
Všichni jsme Věru obdivovali a fandili jí. Nebyla zrovna typ, který by se hrnul do světa. O to větší strach jsme o ni měli, ale se vším se statečně poprala, ať už to byl nedostatek soukromí, minimum volného času nebo společné bydlení s přítelem, s kterým se do té doby scházela dvakrát do týdne.
Kromě získávání nových přátel se Věra naučila dělit o své věci, dodržovat určitý režim a pořádek, jinak to na tak malém prostoru ani nešlo, chtěla-li se všemi dobře vycházet. Člověk by řekl, že tato zkušenost jejímu vztahu s Milanem prospěje a utuží jej, je-li co.
A opravdu bylo, co utužovat vzhledem k tomu, že Věře začalo na Milanovi vadit všechno, co do té doby milovala a považovala za roztomilé. Začala si více všímat jeho nedostatků, ale nechtěla pětiletý vztah ukončit jen proto, že po sobě hned neuklidí a své spodní prádlo místo do koše na prádlo pohodí na podlahu v koupelně. Tiše za ním chodila a uklízela vše, co za sebou trousil. Celého půl roku se snažila pochopit, kdy se z něj stalo čuně a z ní jeho osobní hospodyňka.
Po šesti měsících přijela Věra do Čech. Nemohli jsme si nevšimnout, že se vrátila sama. Milan se rozhodl zůstat. S Věrou byli domluvení, že si prodlouží přerušení studia o dalších dvanáct měsíců a přijede za ním zpátky.
Věra se zdržela asi měsíc a jak slíbila, tak také udělala. Vrátila se k Milanovi, i když se mezi tím seznámila s Honzou. Byl asi o deset let starší. Vypadal, že ví, co chce. Byl sice náladový, pracovně vytížený, ale věděl, co má Věra ráda a co potřebuje slyšet. Následující rok si Věra s Honzou dopisovala a když to dovolila příležitost, volali si. Honza čekal, kdy se Věra rozhodne a ukončí vztah s Milanem, ve kterém se necítila dobře.
Chyběl jí ovšem impulz, důvod proč odejít. Po necelém roce jí jeden takový důvod Milan nechtěně poskytl a to jeho zálibu v erotických videích s holčičkami. Holčičkám bylo sice už patnáct let, ale stále to byli holčičky. Nahé a lascivně pózující dívenky, to měl rád, to jej vzrušovalo. Historie prohlížeče byla takových webových stránek s fotkami a videi plná. "Jak to, že jsem si toho nevšimla dřív?" čertila se Věra a byla v šoku.
Po nečekaném objevu se Věra definitivně rozhodla ukončit vztah s Milanem a nadobro se vrátila do Čech, do Prahy, kde měla rodinu, přátele a kde na ni čekal Honza. Obnovila studium na škole, úspěšně se začlenila do řad studentů, ale co se jí nepodařilo, bylo přesvědčit Honzu, že je připravená začít nový vztah. Honza nepotřeboval přesvědčovat, nestál ani o důkazy lásky, Honza se chtěl jen Věry zbavit a nevěděl jak. Začal se vymlouvat a všelijak vytáčet než prasklo tajemství, že Honza sám není tak volný a svobodný jak se tvářil. Tou dobou měl totiž již několikaměsíční známost, jmenovala se Jitka.



Kdo chce víc, nemá nic. Není lepší být sama? Ne, není. Buďte zrcadlem druhým, ale i sami sobě.

Ulice poslední díl

3. března 2017 v 10:30 | nudistka |  Muži x ženy
Michala žila s Jiřím v pronajatém bytě 1+1. Více jak osm let tvořili pár. Společně se protloukali životem. Pro nedostatek peněz měla Míša tři zaměstnání. Lítala z práce do práce a Jiří? Ten si vystačil s jednou prací.
Pro Míšu byl každý den stejný. Z práce do práce, nákupy, uvařit a spát. Jednou týdně na pivo a pak sex, aby se neřeklo, pro pocit, že aspoň něco funguje. Jednou do roka dovolená. Když se dařilo, dovolili si jet na výlet po Čechách, což bývalo výjimečné. Většinou se neshodli na tom kam.
Míša pomalu ztrácela elán, chuť a iluze. Ve věku třiceti šesti let byla svobodná a bez dětí. Měla jen dluhy a pohodlného přítele. Přežívala, ale stále věřila, že ji Jiří miluje, že mu může důvěřovat a že snad jednou bude líp.
Nebylo. Loni na jaře se i tato iluze rozplynula. Jiří měl v práci srdeční příhodu. Do nemocnice jej odvezla přivolaná rychlá záchranná služba. Doktoři se mu snažili pomoci, ale Míše její situaci nijak neulehčili. Jako pouhá družka nikoliv manželka či rodinný příslušník neměla právo na informace o Jiřího zdravotním stavu.
Odmítavý postoj měla i Jiřího rodina včetně jeho již dospělých dětí, které Míšu dobře znali, ale v dané chvíli se s ní odmítali bavit.
Jiří v nemocnici nakonec zemřel a zlomená Míša se psychicky zhroutila. Nemohla dělat nic. Nedovolili jí Jiřího navštívit v nemocnici, dokud to bylo ještě možné, nemohla se podílet na přípravě pohřbu ani se jej účastnit.
Po osmi letech byla jednou nohou na ulici. Bála se o střechu nad hlavou, protože nájemní smlouva byla psaná na Jiřího. Ze dne na den neměla přístup k penězům, protože si je nechávala posílat na Jiřího účet a ten byl teď mrtvý. Vyhodili jí z práce, protože zaměstnavatel neměl pochopení pro několika denní absenci, byť se omluvila.
Osm let života s člověkem, o kterém si myslela, že mu může věřit, že ji miluje, byl pryč. Realita byla krutá, Jiří byl svině chlap. Nechal se živit, platit za sebe dluhy a přitom si schovával peníze. Co neschoval, posílal jako splátku na byt. Ano, koupil si byt, o kterém Míša nevěděla. V bytě bydlela jeho dcera. Na jedné straně vzorný otec a na druhé straně prolhaný, neschopný nebo snad všeho schopný milenec žijící na úkor své přítelkyně. Není tedy divu, že se jeho rodina neměla k tomu, aby Míše dala její peníze, když jim více jak osm let finančně pomáhala, aniž by to sama tušila. Proč by s tím teď měla přestat, že.


Není nutné, aby teklo proudem, stačí, když kape. Pusťte si žilou.

Další články


Kam dál

Reklama