• Na nudistické pláži jsem nikdy nebyla, ale zbloudilého nudistu na běžném koupališti jsem již několikrát zahlédla a nutno říct, že mě vždy překvapil. Ano, překvapil, byli to spíše muži - nudisti než ženy - nudistky. A tím se dostávám k hlavnímu tématu, kterým jsou "muži" a o těch také budu na nudistka.blog.cz psát.

Sex po telefonu

6. listopadu 2018 v 20:00 | nudistka |  Muži x ženy
Před pár měsíci jsem si založila účet na Instagramu. Chtěla jsem vědět, co to je. Že by další sociální síť plná virtuálních šmíráků a vychloubačů? "Hm, tak už jsem tedy insta a řeknu Vám, že nic moc." Zas tak boží to není. I zde jako jinde, jsou lidi, co se na vás pověsí, lajkují a komentují vaše příspěvky, aby se zviditelnili a mohli vám do rádoby duchaplného komentáře vsunout jakoby nic, hlavně nenápadně, i když to každý vidí, nějaký ten odkaz.
"To je cool and fresh." "Cože?" "Ta fotka je crazy." "Jsi holka nebo kluk?" "Copak vypadám na té profilové fotce jako chlap?" ptám se sama sebe, ale Ricardo, insta sexuální playboy, se mnou ještě neskončil. "Moc ti to sluší." "Co děláš?" Hlavně neodpovídat. "Je nějak moc zvědavý." honí se mi hlavou. Co tím asi sleduje? "Jsem paranoidní nebo je vážně divný?"
"Jsem sám." informuje mě. "A víš, že se ani nedivím." Tak to by bylo, jen tu uštěpačnou poznámku na jeho samotu vyťukat a odeslat, ale ne, raději volím vyčkávací taktiku. "Jsi tam?" "Jsem." odpovídám. "Proč mi neodepisuješ?" Zdržuji se komentáře. Ricardo to nevzdává a jde rovnou na věc. "Jsem nadržený."
A je to venku. To jsem si mohla myslet, ale ne, nedošlo mi to, já naivka. Na setkání s úchylem na instagramu jsem nebyla připravená, podcenila jsem tě, člověče. "Máš chuť na virtuální sex?" "Ne, díky." odepisuji podruhé. "Používáš messenger?" "Můžeme si zavolat?" "Bude se ti to líbit." přesvědčuje mě. Ricardovo snažení se míjí účinkem, namísto žhavého virtuálního masturbování mažu svoji profilovku a ukládám místo sebe avatára. "Tak a teď už mě nebude nikdo obtěžovat." doufám.
A abych zapomněla, Ricardo to nedochůdče, skončil mezi blokovanými uživateli. Miluji funkci blokace a mazání. "Ach, ano, odvážné není psát, ale žít, co bylo napsáno." Sex byste měli především provozovat nikoliv o něm hrdinsky mluvit a vypisovat se. Není nic krásnějšího, než milování se s partnerem, ale naživo, pánové.

Provozovali jste nebo provozujete sex přes internet a po telefonu?
 

Ulice

6. listopadu 2018 v 8:00 | nudistka |  Muži x ženy
Vracela jsem se před lety z Maďarska. Cestovala jsem tehdy autobusem, který kdesi nabral hodinové zpoždění. Nejprve jsem stepovala v Budapešti u fotbalového stadiónu, než mě vysvobodil opožděný spoj, abych si to následně zopakovala na hlavním nádraží v Praze, kde mě k mé nelibosti vysadili o hodinu a půl dříve. "No nazdar, co budu dělat?" zděsila jsem se. Bylo půl čtvrté ráno a já stála na parkovišti naproti Fantově kavárně. Metro nejezdilo. Nadávala jsem a posílala přepravní společnost ke všem čertům. "Mohla bych jet nočním autobusem." "Na to zapomeň!" pustila jsem se sama do sebe. "Víš, jak to dopadlo minule?" "Tak ty si nevzpomínáš, jak ti ten chlápek s hubou umazanou a drobky osahával tašku." "Ale jo." a mávla jsem rukou do prázdna.
Kdyby mě někdo pozoroval, asi by si řekl, že jsem se zbláznila. "Ne, nejsem blázen, ale v kalhotkách jsem měla plno." jak se říká. Strach má velké oči. "Jak se dostanu dolu?" "Kde jsou ty schody?" "Fuj, tady to smrdí." "Co to má bejt?" "Ale ne, to je, ale no tak." Ano, bylo to hovno, moč a injekční stříkačky. Ještě štěstí, že jsem na tom neosvětleném schodišti nikoho nevyrušila.
A tak vám stojím před vstupem do metra v parku před hlavním nádražím, kterému se přezdívá "Šervůd" pro svoji vyhlášenou nebezpečnost, jaká to ironie a hříčka osudu. Na sobě tílko, kalhoty, kolem pasu uvázaný svetřík, na rameni fotoaparát, po kapsách peníze a doklady. Rozhodnu se pro rychlý úprk, doleva směr roh ulice Washingtonova, ale než stihnu rychlou chůzí přejít k první lucerně, zvoní mi kapsy plné drobných. "Ach jo." chytla jsem si kapsy a sprintovala, co to šlo.
Pravidlo č. 1, když utíkáš, nezastavuj. Já se bohužel zastavila u zaparkovaného auta s otevřenými dveřmi a rozsvícenými světli. Přišlo mi to zvláštní. Stojím a poslouchám. Auto bylo prázdné, za to křoví bylo plné, minimálně dvě zadnice se tam mihly a pak to nelidské kvílení. "Co čumíš." "Co, co to bylo na mne?" Utíkám a tentokrát nezastavím, dokud neminu první cedulku na dveřích domu, kde je zlatem psáno "Advokátní kancelář". Chvilku se opírám o zeď domu a popadám dech, protože něco takového, nechceš vidět.
Pokračuji volnou chůzí směr Václavské náměstí, už tolik nepospíchám, nabývám marné iluze, že nic horšího už mě nemůže potkat. Pravidlo č. 2, jsou-li v přesile, zdrhej, křič, kopej a kousej. Těsně před cílovou rovinkou se přede mnou vynoří menší skupinka zcela opilých cizinců, jeden z nich má rozepnuté kalhoty a honí se. "Ano, honil se a zřejmě mu to dělalo dobře." "To snad ne." procedím mezi zuby. "Bože, ty to vidíš." dovolávám se zásahu vyšší moci. A jako na zavolanou kolem projíždí auto městské policie. "Hallelujah." Neváhám a dávám si poslední sprint toho večera. Na Václaváku si stopnu taxi a nechám se v bezpečí odvést domů. Pravidlo č. 3, nikdy nechoď sama.

Co nosíte v kabelce na svoji ochranu?

Soulož se závazky

5. listopadu 2018 v 9:12 | nudistka |  Muži x ženy
"Jsem ženatý, ne nemocný!" bránil se Vašek. "Ženatý muž rovná se mrtvý muž." odpověděla jsem se vší vážností a odmítla jeho pozvání na kafe. "Co bych dělala se ženatým chlapem?" zavedla jsem rozhovor sama se sebou. "Nic." uchechtla jsem se. "Leda, že by si chtěla chytit nějakou pohlavní chorobu nebo a to je horší, chtěla poslouchat, jak mu jeho manželka nerozumí." Muži, kteří předstírají odluku nebo otevřené manželství, o kterém vědí jen oni, jsou tragédi.
Zatímco milenky pláčou, manželky perou, vaří, uklízí a plní další manželské povinnosti včetně společné soulože. Velmi podobně se Lenka prosouložila k poznání, že její zadaná polovička, čeká dítě se svou ženou. "Ale jak to?" vztekala se. Veronice pro změnu doručil kurýr kytici růží přímo do kanceláře s věnováním, na kterém stálo "Nechte mého tatínka být, nechcete mi rozbít rodinu, že ne?" "Odkud ví jeho žena, kde pracuji?" A proč zůstává Monika po 17 hodině sama? "Milujeme se, ale každý den je stejný, v pět hodin odpoledne se obleče a jede domu za rodinou." "Rozešli jsme se." pláče mi Simona do telefonu. "Pokolikáté už?" "Nebuď mrcha." vyjede po mně. "Po osmnácté za dvanáct let." odpovím si sama a je to vyčerpávající. "A jaký si měla důvod k rozchodu?" "Odjel s manželkou a synem na dovolenou." "Ach, jo." povzdechnu si.
Ale ani muži, milovníci, to nemají lehké, tak třeba Roman byl napaden za bílého dne v parku synem své přítelkyně, vdané to paní. Pěstní souboj vyhrál onen šestnáctiletý chlapec, rvačku ukončil slovy "To máš za to ty, hajzle, že chrápeš s mojí mamou."
A na co se nejčastěji odvolávají milenky a milenci? Přeci "milujeme se." "Jasně, ale stejně tak ON nebo ONA miluje svého muže/ženu a děti." "Nebo proč si myslíš, že se dosud nerozvedl/a?" Nejčastější odpověď, které se mi dostává je "Ty tomu nerozumíš." Ano, máte pravdu, nerozumím tomu, ale přesto vás poslouchám a jsem tu, když si chcete postěžovat a zanadávat.
S díky odmítám všechna pozvání zadaných mužů, jejichž závazky jim nedovolují být svobodní a volní.

Chtěli byste takového partnera ne-partnera?

Další články


Kam dál

Reklama