• Na nudistické pláži jsem nikdy nebyla, ale zbloudilého nudistu na běžném koupališti jsem již několikrát zahlédla a nutno říct, že mě vždy překvapil. Ano, překvapil, byli to spíše muži - nudisti než ženy - nudistky. A tím se dostávám k hlavnímu tématu, kterým jsou "muži" a o těch také budu na nudistka.blog.cz psát.

Svoboda info aneb kolik stojí

4. června 2017 v 18:51 | nudistka
Bude to pár let, co Irena vyrazila na zkušenou do hlavního města. Nastoupila jako operátorka za pás výrobní linky. V práci se seznámila s Kamilem, který tam pracoval už řadu let jako vedoucí technik. Měl zlaté ruce a dokázal spravit skoro všechno až na nefunkční vztahy. Ve vztahu to prostě neuměl.
Ať se snažil, jak se snažil, vždy to skončilo rozchodem a bolístkou na srdci, kterou se snažil zalepit náhodným sexem. Možná tomu tak bylo i s Irenou. Ze sexu na jednu noc byla známost. Po měsíci následovalo sestěhování, spíše nastěhování Ireny ke Kamilovi. Na rozdíl od Ireny měl vlastní byt, který splácel, i kdyby na chleba nebylo nebo spíše na antikoncepci, hypotéka musela být zaplacená včas.
Kamilově mamince se to zdálo příliš rychlé. Kladla mu otázky, které nebyly příjemné. "Kamilku, není ona zlatokopka?" strachovala se. "Doufám, že si ji nenahlásit k trvalému pobytu." obávala se. Všechny ty otázky a podezření si bral Kamil osobně. "Proč na mně útočíš, myslíš si, že jsem blbej, vždyť jí vůbec neznáš." křičel a nakonec práskl dveřmi.
Vypadalo to, že se rozhádali nadobro. Kamil se neukázal několik týdnů a jeho maminka z toho byla hodně smutná, ale pak nečekaně zavolal. "To jsem já, Kamil. Můžu se stavit?" zněl trochu zkroušeně. "Ale jistě, jistě, jen přijď." V jejím hlase bylo znát, že se jí ulevilo, byla ráda, že zavolal, i když tušila, že se něco stalo.
"Mami, musím se ženit." nečekal a vysypal to ze sebe mezi dveřmi. "Co, jak musíš?" nechápala, vždyť se znali tak krátce. "Jak je to dlouho?" Tři měsíce odpověděla si sama. "Ona nebere antikoncepci?" ptala se dál. "Já myslel, že ano." koktal, sotva mu bylo rozumět. "Jak myslel." tentokrát křičela jeho maminka. "Kamile, to snad nemyslíš vážně, tys myslel a je to vůbec tvoje." Nastalo ticho. "No tak, Kamile, je to dítě tvoje?" hlas se jí třásl. "Nevím, je, Irenka, říká, že je moje." dodal si odvahy, aby odpověděl, ale hlavu nezvedl, nějak mu ztěžkla. "Bože, slyšíš ho, hňupa?" zvolala. "Vždyť si ji brát nemusíš." pokračovala. "Cože?" vypískl. Maminka mu znovu zopakovala tu šokující informaci o tom, že si ji brát nemusí, pokud si není jistý, že on je otec.
Kamil se vrátil k Irence. To, co si řekli s maminkou, si nechal pro sebe. Krátce na to Irenu požádal o ruku a ta jeho žádost přijala. Bylo na čase, aby Irenu představil tchýni. "Kamile, kam si dal oči?" ptala se a Kamil jí žádal, aby šeptala, co kdyby ji slyšela Irenka, ale mamince to bylo jedno. "Ale, nech toho, vždyť ta holka se mi nedívá do očí, šilhá a zahlíží." "Ta nemá svědomí čistý, věř mi." Kamil nevěřil, nechtěl.
Irenka potratila ve druhém měsíci těhotenství. Svatba se konala téhož roku v létě. Účast byla hojná, sto pozvaných hostů z řad Irenčiny rodiny, kamarádek, přítelkyň ze Slovenska a Ukrajiny. Z Kamilovy rodiny nedorazil nikdo. O dva roky později se Kamilovi narodila dcera o tom, že je jeho, nebylo pochyb.



Žít nebo nežít na psí knížku?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama