• Na nudistické pláži jsem nikdy nebyla, ale zbloudilého nudistu na běžném koupališti jsem již několikrát zahlédla a nutno říct, že mě vždy překvapil. Ano, překvapil, byli to spíše muži - nudisti než ženy - nudistky. A tím se dostávám k hlavnímu tématu, kterým jsou "muži" a o těch také budu na nudistka.blog.cz psát.

Pronájem bytu

26. února 2018 v 8:40 | nudistka |  Muži x ženy
"Kde se mám seznámit?" ptala se už trochu zoufalá Denisa. "Kde, kde, no kdekoliv, třeba v klubu, v metru, autobuse nebo ve vlaku." "Nikdy se ti nestalo, že by tě cizí chlap oslovil na ulici nebo v kavárně?" Ani se nezamyslí a řekne "Ne, to se mi nestalo." "Co děláš, když jedeš domu?" vyptám se. "Čtu si nebo se dívám do telefonu." "Místo ustavičného kontrolování svého profilu na seznamce by ses měla dívat kolem sebe." "Asi, ne zcela určitě ti uniká podstata."
Kde je očí kontakt, úsměvy, gesta a letmé dotyky, které patří k flirtování a svádění protějšku. Kam se vytratil namlouvací rituál? Místo čechrání peříček, natřásání a čepýření máme přilepené prsty k dotykové obrazovce a čekáme, že láska, vášeň a touha přijde sama?!
Denisa si moje slova vzala k srdci, odložila mobil telefon, a kdopak se to na ní smál přes uličku? Přeci chlap jako hora, lehce přes třicet s úsměvem od ucha k uchu. Hned si spolu vyšli na kafe. Martin byl sympatický, ale nešťastně zamilovaný do své bývalé přítelkyně a také bez peněz. To kafe platila Denisa a pak ještě jednou. Tatáž písnička "Promiň, já si zapomněl peněženku." "Jo, jasně a na čele mám napsáno úplně blbá nebo co." rozčilovala jsem za Denisu.
Denisa zůstávala ve střehu, i když to s Martinem nevyšlo, věděla, že jisté šance tu jsou. O pár týdnu později přišla s novinkou, že ho potkala. "Ale koho?" "Petra, spolužáka ze střední." "Nebudeš tomu věřit, ale potkala jsem ho ve městě, po deseti letech, vypadá pořád stejně." "A co bylo dál?" vyzvídala jsem. "Šli jsme na víno, povídali si." "A je sám?" tu otázku jsem si nemohla odpustit. "Ne, není." odmlčela se. "My už spolu tak trochu chodíme." "Tak trochu?" "Kdy a jak se to stalo?" nevycházela jsem z údivu. "Nebereš to pro změnu tak trochu hopem?"
Denisa se cítila dotčeně. Vlastně se urazila. "Buď opatrná, neviděla si ho deset let, nevíš, co má nebo nemá za sebou." Denisa mávla rukou. "Nemusím tě poslouchat." vyštěkla. "Nemusíš, to máš pravdu, ale víš, že to myslím dobře." Denisa měla svůj plán a toho se za každou cenu chtěla držet jako tonoucí, který se chytá stébla. Filosofická otázka "Utopit nebo nechat žít?"
V našem případě se Denisa utopila, není totiž úplně běžné, že si po měsíční známosti nastěhujete chlapa do bytu. A tak spolu nějakou dobu žili šťastně v malé garsoniéře, kterou jí maminka koupila z peněz za prodaný dům, aby ji alespoň nějak zajistila. A Martin? Ten tou dobou pronajímal byt 2+1 někde v centru města. Krásný druhý příjem, že? Že by se sestěhovali do jeho bytu, který byl o poznání větší a pronajímala se garsoniéra, nepřicházelo v úvahu. Martin si hrabal na svém písečku a kdyby to s Denisou nevyšlo, vždy tu byla možnost vrátit se k rodičům a tak to také nakonec i dopadlo.

Kdy a jak jste udělali další krok ve vztahu s partnerem? Sestěhovat nebo nesestěhovat?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 27. února 2018 v 5:40 | Reagovat

Tak takhle spokojená nebude. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama