• Na nudistické pláži jsem nikdy nebyla, ale zbloudilého nudistu na běžném koupališti jsem již několikrát zahlédla a nutno říct, že mě vždy překvapil. Ano, překvapil, byli to spíše muži - nudisti než ženy - nudistky. A tím se dostávám k hlavnímu tématu, kterým jsou "muži" a o těch také budu na nudistka.blog.cz psát.

Ulice

6. listopadu 2018 v 8:00 | nudistka |  Muži x ženy
Vracela jsem se před lety z Maďarska. Cestovala jsem tehdy autobusem, který kdesi nabral hodinové zpoždění. Nejprve jsem stepovala v Budapešti u fotbalového stadiónu, než mě vysvobodil opožděný spoj, abych si to následně zopakovala na hlavním nádraží v Praze, kde mě k mé nelibosti vysadili o hodinu a půl dříve. "No nazdar, co budu dělat?" zděsila jsem se. Bylo půl čtvrté ráno a já stála na parkovišti naproti Fantově kavárně. Metro nejezdilo. Nadávala jsem a posílala přepravní společnost ke všem čertům. "Mohla bych jet nočním autobusem." "Na to zapomeň!" pustila jsem se sama do sebe. "Víš, jak to dopadlo minule?" "Tak ty si nevzpomínáš, jak ti ten chlápek s hubou umazanou a drobky osahával tašku." "Ale jo." a mávla jsem rukou do prázdna.
Kdyby mě někdo pozoroval, asi by si řekl, že jsem se zbláznila. "Ne, nejsem blázen, ale v kalhotkách jsem měla plno." jak se říká. Strach má velké oči. "Jak se dostanu dolu?" "Kde jsou ty schody?" "Fuj, tady to smrdí." "Co to má bejt?" "Ale ne, to je, ale no tak." Ano, bylo to hovno, moč a injekční stříkačky. Ještě štěstí, že jsem na tom neosvětleném schodišti nikoho nevyrušila.
A tak vám stojím před vstupem do metra v parku před hlavním nádražím, kterému se přezdívá "Šervůd" pro svoji vyhlášenou nebezpečnost, jaká to ironie a hříčka osudu. Na sobě tílko, kalhoty, kolem pasu uvázaný svetřík, na rameni fotoaparát, po kapsách peníze a doklady. Rozhodnu se pro rychlý úprk, doleva směr roh ulice Washingtonova, ale než stihnu rychlou chůzí přejít k první lucerně, zvoní mi kapsy plné drobných. "Ach jo." chytla jsem si kapsy a sprintovala, co to šlo.
Pravidlo č. 1, když utíkáš, nezastavuj. Já se bohužel zastavila u zaparkovaného auta s otevřenými dveřmi a rozsvícenými světli. Přišlo mi to zvláštní. Stojím a poslouchám. Auto bylo prázdné, za to křoví bylo plné, minimálně dvě zadnice se tam mihly a pak to nelidské kvílení. "Co čumíš." "Co, co to bylo na mne?" Utíkám a tentokrát nezastavím, dokud neminu první cedulku na dveřích domu, kde je zlatem psáno "Advokátní kancelář". Chvilku se opírám o zeď domu a popadám dech, protože něco takového, nechceš vidět.
Pokračuji volnou chůzí směr Václavské náměstí, už tolik nepospíchám, nabývám marné iluze, že nic horšího už mě nemůže potkat. Pravidlo č. 2, jsou-li v přesile, zdrhej, křič, kopej a kousej. Těsně před cílovou rovinkou se přede mnou vynoří menší skupinka zcela opilých cizinců, jeden z nich má rozepnuté kalhoty a honí se. "Ano, honil se a zřejmě mu to dělalo dobře." "To snad ne." procedím mezi zuby. "Bože, ty to vidíš." dovolávám se zásahu vyšší moci. A jako na zavolanou kolem projíždí auto městské policie. "Hallelujah." Neváhám a dávám si poslední sprint toho večera. Na Václaváku si stopnu taxi a nechám se v bezpečí odvést domů. Pravidlo č. 3, nikdy nechoď sama.

Co nosíte v kabelce na svoji ochranu?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sugr Sugr | E-mail | Web | 6. listopadu 2018 v 17:49 | Reagovat

Tedy to je uplněný drama...
jsi odvážná, v noci, mladá, krásná a v Praze sama, to chce hodně velkou kuráž v dnešní době. ???
Odpověď na tvou otázku: pepřový sprey.

2 Hrobárka Hrobárka | Web | 6. listopadu 2018 v 19:33 | Reagovat

Heh, niektoré momenty sú strašidelnejšie ako horor 😅

3 nudistka nudistka | Web | 7. listopadu 2018 v 7:34 | Reagovat

[1]:Sugr, to nebyla odvaha, ale naivita ;-) Nechápu proč jsem si to taxi nezavolala hned.

[2]: Hrobárka, ano máš pravdu, bylo jak z hororového filmu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama